Příběhy dětí
Naše bezplatná právní poradna za svou existenci od roku 2015 pomohla už stovkám dětí a jejich rodinám.
Přinášíme vám příběhy některých z nich. David a Dominik jsou bratři, kteří oba mají poruchu ADHD. Přestože projevy dětí se syndromem hyperaktivity mohou být často pro jejich okolí náročné, má smysl s nimi pracovat v běžném kolektivu a nevyčleňovat je z přirozených sociálních kontaktů. Že lze takové děti dobře integrovat do běžné školy tak, aby to bylo prospěšné pro obě strany, ukazuje právě jejich příklad. Společným úsilím rodiny, školy a přímé pomoci Spoluškoly se dnes starší syn Dominik bezproblémově vzdělává na druhém stupni základní školy a mladší Davídek po prvotních peripetiích navštěvuje svou spádovou mateřskou školu. Celý příběh si můžete přečíst zde.
Dalším příkladem je příběh Michala s těžkým postižením, který navštěvoval speciální základní školu. Ta v souvislosti s omezením podpůrných opatření ve speciálních školách od ledna 2020 odmítla Michalovi poskytovat i podporu, na kterou měl nadále nárok. I tady pomáhala poradna Spoluškoly po celou dobu řešit problémy chlapce a jeho rodiny. Celý příběh najdete zde.
S čím se setkávají děti, které potřebují podporu ve vzdělávání, si přečtěte v našich dalších příbězích.
„Mami, dneska se mi to povedlo.“ Příběh Lukáše
„Neměli byste na něj být přísnější? Když se dokážou soustředit ostatní děti, váš Lukáš by to měl zvládnout taky,“ řekla přísně paní učitelka a posunula si brýle na nose. Rodiče dnes už...
Matematický model mezilidské laskavosti
„Mami, stihnu si dát ještě test?“ „Dobře, ale už bude večeře, tak za deset minut přijdeš ke stolu i s bráškou, jo?“ „Jojo,“ řekl si spíš pro sebe drobný tmavovlasý kluk sedící za...
Když je dítě nemocné, škola by měla být oporou, ne překážkou.
Příběh Barči a její maminky Petry Na konci šesté třídy Barča onemocněla. Zpočátku to vypadalo, že se jedná o následky Covidu. Bolesti žeber, hlavy, nohou, rukou, únava, divné bublání a vrzání u...
Eliščin příběh: Když rozhoduje lidskost
Elišce je dvanáct let. Od malička byla jiná. Ne tak, že by to okolí hned poznalo – spíš jako by jí svět běžel v jiném rytmu. Její maminka si už od narození všímala drobných signálů, které lékaři dlouho nebrali vážně. Až v roce a půl přišla první velká krize: Eliška přestala jíst. Trpěla těžkou poruchou příjmu potravy, byla hospitalizována, a rodina se ocitla na pokraji sil. Tehdy se poprvé začalo mluvit o mozkové atrofii. Diagnóza dětského autismu přišla až o několik let později.
Jako máma i jako asistentka pedagoga vím, jak je moje práce přínosná
Rozhovor s Lenkou, která pracuje jako asistentka pedagoga na jedné pražské základní škole a jejím synem Štěpánem, jenž měl přiznaného asistenta pro první rok školní docházky. Lenka se k práci asistentky pedagoga rozhodla z důvodu potřeby nižšího pracovního úvazku, když se stala Štěpánovou maminkou, kterého má v náhradní rodinné péči. Jaká je práce asistenta pedagoga přímo z jejího pohledu a také z pohledu dítěte?
Speciální škola v Ostravě skvěle zvládá Ládíkův atypický autismus, maminka má ale obavu ohledně střední školy
Jedenáctiletý Ládík je veselý kluk, který si rád hraje s kamarády a moc rád chodí i do školy. Jeho příběh ale nebyl vždy jednoduchý. Když mu byly zhruba tři roky začal vykazovat určité odchylky ve vývoji. Maminka Katka si všimla, že nekomunikuje jako ostatní děti a má potíže zapojit se do běžných činností. Po několika vyšetřeních byl Ládíkovi diagnostikován atypický autismus a lehké mentální postižení. Tato diagnóza s sebou přinesla řadu výzev, především v oblasti vzdělávání.
