O Spoluškole

v čem jsme dobří a komu díky tomu můžeme pomoci?

Jsme dobří ve školské legislativě. Jde nám o to, aby byla dodržována nastavená pravidla a zákon. Naše podpora je určena všem rodičům (zákonným zástupcům), ať už se potřebují zorientovat ve svých právech či právech dítěte ve vzdělávání, nebo potřebují poradit s řešením konkrétní vzdělávací situace ve škole.

Typicky se jedná o situace, kdy si rodiče nejsou jistí, zda škola, případně poradna, speciálně pedagogické centrum nebo třeba zřizovatel postupují ve vztahu k jejich dítěti správně. Společně zanalyzujeme situaci a následně nastíníme postup, který odpovídá školskému zákonu a souvisejícím vyhláškám. Cílem je, aby se rodiče ve své situaci orientovali, věděli, jaké jsou možnosti řešení, na co mají nárok, ale třeba i jaké jsou jejich povinnosti ve vztahu ke škole a ostatním vzdělávacím aktérům.

S dotazem ohledně správného postupu se na nás mohou obrátit ale i školy, školská poradenská zařízení, zřizovatelé ad. Tedy kdokoliv, kdo se potřebuje zorientovat ve školské legislativě nebo poradit s řešením vzdělávací situace konkrétního dítěte.

některé děti potřebují větší míru vzdělávací podpory

Specifickou cílovou skupinou, které pomáháme, jsou rodiče dětí se vzdělávacím znevýhodněním. Nejčastěji jde o děti s tělesným, mentálním či smyslovým hendikepem, nebo kombinovanými vadami, které jsou vnímány jako náročné a dochází u nich k porušování práva na vzdělávání, ať už jejich vyčleňováním z hlavního vzdělávacího proudu, tlakem na odchod z každodenní školní docházky, nebo nedostatečným zajištěním podpory v různých typech a stupních škol.

Věděli jste, že:

Každý pátý rodič dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) se setkal s návrhem či požadavkem na odchod dítěte ze školy/třídy. Téměř polovina dětí s uvedenou zkušeností kvůli tomu školu/třídu skutečně opustila. Ze spádových škol jsou znevýhodněné děti nejčastěji směřovány do škol speciálních.
Požadavek na změnu školy se nejčastěji objevuje u dětí s lehkým mentálním postižením (37 %), poruchami chování a nezdravotními druhy znevýhodnění (34 %).
Třetina dětí, které mají před nástupem do školy přiznaná podpůrná opatření, se při zápisu setkává s neoprávněnými požadavky školy ohledně přijetí (např. zajištění doprovodu dítěte na školních akcích rodiči či příslib, že se jich dítě nebude účastnit vůbec, zajištění asistenta ve školní družině či příslib, že dítě nebude družinu využívat, pořízení speciálních pomůcek či učebnic, příslib o přehlášení dítěte jinam, pokud se mu ve škole nebude dařit apod.).
Dvě třetiny rodičů, kteří v dokumentu školského poradenského zařízení (ŠPZ) měli uvedenou informaci, v jakém typu školy se má dítě vzdělávat, to mylně chápe jako závazné. Dvě pětiny z nich o tom přesvědčili přímo pracovníci ŠPZ a téměř třetinu škola, kde bylo dítě do té doby vzděláváno.
Desetina rodičů dětí se SVP se ve škole setkala s určitou formou nátlaku či omezení (vynucená neúčast dítěte na školních akcích, nemožnost navštěvovat družinu, aktivizace ostatních rodičů proti rodině, nahlášení rodičů na OSPOD, když trvali na setrvání dítěte ve škole apod.).

Zdroj: Analýza Zkušenosti rodičů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (PAQ Research, 2022). Celá analýza je k dispozici v sekci Advokační cíle.

inkluze = životní princip

Profesně se sice zabýváme oblastí vzdělávání, nicméně inkluzi chápeme jako životní princip v tom nejširším slova smyslu. Tedy jako začlenění do prostředí, kde může jedinec s potřebnou podporou přirozeně fungovat, uspět a kde je mu dobře. Je jedno, zda jde o školu, zaměstnání nebo společnost jako takovou. Inkluze je o respektu, příležitostech a hledání řešení.

Ve vzdělávací praxi se objevuje tendence řešit „problém“ s dítětem, které potřebuje ze strany školy zvýšenou podporu tak, že ho škola nasměruje jinam (viz analýza PAQ Research, 2022). Princip inkluze je ale opačný – nepřesouvat, začlenit. V praxi to znamená, že máme dětem poskytnout takovou podporu, aby pokud možno zvládly zůstat ve stávající škole. Přesto tady stále existuje skupina dětí, které tak trochu zvykově končí ve speciálních školách, namísto toho, aby jim byla poskytnuta adekvátní podpora ve školách běžných.

Rozhodně ale neprosazujeme, aby byly všechny děti vzdělávány v běžných školách, ani nevystupujeme proti speciálním školám. Usilujeme o to, aby měly všechny děti možnost dosáhnout svého vzdělávacího maxima, a to bez ohledu na to, jestli se vzdělávají v běžné nebo speciální škole. A aby se vůči nim postupovalo podle nastavených pravidel. Tedy aby dostaly potřebnou podporu, na kterou mají ze zákona nárok, namísto toho, aby si je školy mezi sebou přehazovaly jako horký brambor.