Elišce je dvanáct let. Od malička byla jiná. Ne tak, že by to okolí hned poznalo – spíš jako by jí svět běžel v jiném rytmu. Její maminka si už od narození všímala drobných signálů, které lékaři dlouho nebrali vážně. Až v roce a půl přišla první velká krize: Eliška přestala jíst. Trpěla těžkou poruchou příjmu potravy, byla hospitalizována, a rodina se ocitla na pokraji sil. Tehdy se poprvé začalo mluvit o mozkové atrofii. Diagnóza dětského autismu přišla až o několik let později.